Komentář: Karel Loprais vzbudil v Češích lásku k Rallye Dakar. Monsieur Dakar, děkujeme!

Karel Loprais se zapsal do dějin tuzemského sportu i do srdcí (nejen) sportovních fanoušků.

Takhle to měl skoro každý, kdo se řadí ke generaci Husákových dětí. V druhé polovině 80. let přišla znenadání vlna zájmu o Rallye Paříž - Dakar. O soutěž končící ve městě, o němž předtím věděli jen šprti a zeměpisní maniaci, plnila sportovní stránky novin.

Záhy se slůvko Dakar stalo synonymem dětských snů o dálkách, nekonečných písečných pouštích a odvaze a hrdinství tehdy ještě československých jezdců a mechaniků.

Kluci i holky hltali všechny zprávy o tom, jak si liazky - a od roku 1986 také tatrovky - poradily se zrádnými africkými dunami, a kolikáté místo slavili Čechoslováci u Růžového jezera. Nejeden sešit začaly zdobit výstřižky týkající se Dakaru. Následovala titěrná práce s papírovými modely z ábíčka a pro rodiče nesnadný úkol sehnat pod rukou skládací modely LIAZu a Tatry od Monti Systemu.

Největší podíl na tom má Karel Loprais, narozený 4. března 1949 v Ostravě. Dělník, automechanik a později zkušební řidič Tatry se dostal hned do první kopřivnického výběru a spolu s konstruktérem a projektantem ing. Jaroslavem Krpcem a elektromechanikem Radomírem Stachurou se v lednu 1986 vydali poprvé na trať z Paříže do Dakaru.

První účast skončila sice neúspěchem, ale už v roce 1988 si mohli lidé v Československu vyprávět o senzačním triumfu Tatry 4x4 tria Loprais, Stachura a Tomáš Mück.

Do role hlavního padoucha byl záhy pasován Jan de Rooy. Ten si na tatrovky připravil bestii DAF Turbotwin s dvěma motory. Bohužel druhý nizozemský speciál boural tak nešťastně, že se navigátor Kees van Loevezijn zabil. Ročník 1988 tehdy vyhrál Loprais před Jiřím Moskalem v LIAZu…

Následující rok pořadatelé kamiony na Dakar pro jistotu nepustili, největší vozy dálkové rallye se vrátily v ročníku 1990. O čtyři roky přišlo druhé Lopraisovo vítězství. Po něm ještě další čtyři. Bylo jedno, jestli to byla Rallye Paříž – Dakar nebo Granada – Dakar, pořád v ní byl Karel Loprais schopný vítězit. A bylo také jedno, jestli šlo o tovární tým nebo vzhledem k ekonomickým problémům Tatry o tým soukromý.

Jak vzpomínají pamětníci, v polovině „zlatých devadesátek“ se stal hitem satelitní či zatím v menší míře i kabelový příjem Eurosportu, protože ten začal vysílat každodenní sestřihy Dakaru. Zde se zrodila nevídaná účast českých jezdců a posádek na Dakaru, které se vedle pořadatelských zemí pokaždé vyrovnali snad jen Francouzi a Nizozemci.

Každý, kdo Karla Lopraise mohl byť jen na chvíli blíže osobně poznat, z něj cítil zápal pro závodění a touhu znovu a znovu vítězit. Svůj poslední boj v noci na čtvrtek 30. prosince l2021 prohrál. Ale pro nás bude navždy onen legendární Monsieur Dakar.

Foto: Tatra Trucks a archiv