Technické problémy na každém rohu. Jak Janiš před 21 lety prchal z japonských formulí

Tři závody, nejlépe dvakrát sedmé místo a pak předčasný konec. Takové bylo účinkování Jaroslava Janiše v seriálu Formule Nippon během sezony 2005. Připomeňte si v našem článku, jak se předchůdci Romana Staňka v tehdejším vrcholném japonském formulovém seriálu vedlo.

Hned na úvod dodejme, že Formule Nippon byla během roku 2005 v řadě ohledů jiná než dnešní Super Formule. A to nejenom kvůli názvu. Místo dnešních vozů Dallara SF-23, které jsou na žebříčku formulových monopostů považovány za druhé nejrychlejší hned po F1, se totiž v šampionátu jednotně používaly vozy Lola B03/51. Šlo o jejich poslední rok před nástupem nové generace aut. Oproti současným vozům se Lola B03/51 v mnohém lišila.

Tyto vozy nebyly poháněny dnešními čtyřválcovými dvoulitrovými turbomotory od Hondy nebo Toyoty, ale místo toho používaly třílitrový osmiválcový atmosférický agregát Mugen-Honda. Podobně jako ze současných motorů se z něj ale dalo ve standardním režimu dostat až 550 koní a maximální rychlost přes 300 km/h, což sérii už tehdy řadilo mezi nejrychlejší formulové šampionáty na světě po boku F1 a amerických seriálů IndyCar a Champ Car. Vozy Lola byly rovněž kratší, lehčí a také využívaly pneumatiky Bridgestone namísto dnešního obutí Yokohama.

V roce 2005 bylo možné Jarka Janiše považovat za největší českou naději pro F1 po Tomáši Engem. Z výraznějších úspěchů měl na kontě celkovou třetí příčku v evropské F3000 z roku 2002 včetně dvou výher, ale třeba také jednu kompletní sezonu v mezinárodní F3000, která tehdy představovala ekvivalent dnešní F2. V sezoně 2003 v ní skončil na osmé příčce absolutně, přičemž dvakrát dojel v závodě i čtvrtý. V závěru stejného roku otestoval v Jerezu i monopost F1 pro stáj Jordan.

Jaroslav "Jarek" Janiš testete 2003 für Jordan. pic.twitter.com/HVOazD1ya2

— Marvin (@F1Marv) December 1, 2016

Díky sériím European Le Mans Series nebo FIA GT už ale tenkrát Janiš znal i závody sportovních vozů. Za sebou měl i celou sezonu v populárním německém DTM. Tam Janiš působil během roku 2004. Usedal do rok starého Mercedesu. Starší speciály se ale ve startovním poli obtížně prosazovaly proti těm novým. Většina jezdců se proto nedokázala probojovat ani k bodům, což byl bohužel i Janišův případ. Nejlépe skončil český jezdec v mistrovském závodě třináctý, což bylo daleko od skórující první osmičky.

V sezoně 2005 sice měl Janiš možnost součástí startovního pole DTM zůstat, jeho manažer Antonín Charouz ale pokračování podmiňoval továrním vozem. Toto přání ale Mercedes nevyslyšel. Místo toho se tak pozornost olomouckého závodníka přesměrovala zpět k formulím. Ještě před koncem roku 2004 si Janiš zazávodil v Champ Car na australském okruhu Surfers Paradise. Startoval za tým Dale Coyne Racing. Do cíle sice nedojel kvůli problémům s převodovkou, jeho šance na stále angažmá pro sezonu 2005 tím ale nevyhasly.

Nasceu em 08/07: Jaroslav Janis (foto 2004) #champcar #indycar #formulaindy pic.twitter.com/dYJVR2BFLE

— IndyCast Brasil (@IndyCastBrasil) July 9, 2024

Po skončení sezony testoval dvakrát v Sebringu s týmem Forsythe Racing. Tato příležitost se ale nakonec v závodní místo neproměnila. Janiš měl však štěstí v neštěstí. Při zmíněném testování si ho totiž všimla stáj Kondo Racing a nabídla mu sedačku ve Formuli Nippon. Obě strany si od spolupráce hodně slibovaly.

„Udělal na nás silný dojem a když byl u nás na návštěvě, všimli jsme si, že má velkou motivaci jezdit v sérii Nippon. Naším snem je, že bude tři roky jezdit Formuli Nippon a pak se posune do F1,“ tvrdil tehdy majitel stáje Masahiro Kondo. Janiš si sice musel zvykat nejenom na novou techniku, ale také na nové japonské okruhy, které do té doby neznal, přesto ale věřil, že se může umístit v nejlepší trojce celkového pořadí. Rovněž bylo potřeba sžít se s místním prostředím.

„Když přijde Evropan do Japonska, je to složité kvůli řadě faktorů,“ vzpomíná dnes 42letý Janiš, který v současnosti závodí už jen příležitostně a především se věnuje práci závodního inženýra. „Nebylo to jenom o tom, že jste sedli do monopostu, který se choval jinak než ty, na které jste byli zvyklí, ale také kvůli jiným měkčím pneumatikám. Bylo těžké si zvyknout. Také jsem potřeboval prostor na naučení místních okruhů, které jsou poměrně dost těžké. Domácí jezdci určitě měli obrovskou výhodu,“ říká.

Svou roli bez překvapení sehrávaly i kulturní odlišnosti. „V tom šampionátu závodí z 90 % japonští jezdci, takže členové týmů více méně nemají potřebu učit se anglicky. Já jsem měl svého evropského inženýra, který tam odletěl se mnou. Bylo to těžké pro mě i pro něj. Oba jsme se v tom hledali. Japonská mentalita je navíc jiná, takže je potřeba se do nich trochu vžít a pochopit jejich systém,“ pokračuje Janiš ve vzpomínání.

Velké plány a ambice se ale bohužel brzy začaly hroutit. Už předsezonní testování v Suzuce Janišovi zkomplikovalo deštivé počasí v kombinaci s technickými problémy. Ve stejném duchu se poté nesl i úvodní závod sezony na okruhu Motegi, který byl těžký nejenom pro českého pilota, ale také pro jeho parťáka Sakona Jamamota – pozdějšího pilota F1, který to mimochodem v Japonsku později dotáhl až na poslance.

Piccola curiosità:

Nel 2005, anno in cui Yamamoto guidò per Kondo in Formula Nippon, dal rd 4 il suo compagno di squadra fu l'esordiente Ronnie Quintarelli, che ottenne un podio a Mine (P2). In quella stagione, tra l'altro, Ide finì in P2 in campionato.#SuperFormula #SFormula https://t.co/zIwENZYg7d pic.twitter.com/EfcGozmn0T

— ブルース ケッタ (@bruceketta1655) July 14, 2025

Do svého prvního závodu musel Janiš v šestnáctičlenném poli startovat až z poslední řady. Technické problémy ho totiž provázely nejenom volnými tréninky, ale také kvalifikací. V její první části měl potíže s elektronikou, ve druhé s volantem. V úvodu závodu se pak trápil ve voze s natankovanou plnou nádrží, protože tým vsadil na jednu zastávku v boxech. V závěru se mu sice dařilo zrychlovat, i tak z toho ale nebylo v cíli lepší než 12. místo.

Za dva týdny v Suzuce zažil Janiš další nepovedenou kvalifikaci. Jeho tým totiž nedokázal pro něj ani pro kolegu Jamamota dobře nastavit auto na jedno rychlé kolo a to znamenalo pro českého pilota start z posledního 15. místa. Závod ale dal českému jezdci náznak, že by mohly přijít lepší zítřky. Dokázal vydělat osm pozic a cílem projel jako sedmý – jen jedno místo od bodu.

Ty málem přišly o měsíc později na okruhu Sugo. Janiš sice po tradičně nepovedené kvalifikaci začínal jako čtrnáctý, startovalo se však na mokré trati, která postupně osychala. To Janišovi svědčilo. Svůj úsek na mokrých gumách se snažil natahovat co nejdéle, díky čemuž na své soupeře získával. Kvůli problémům Sakona Jamamota ale musel tým Kondo odložit zastávku českého jezdce o dvě kola. Tou dobou už toho ovšem Janišovy pneumatiky začínaly mít dost a nabraná ztráta ho nakonec stála body. Ve finále pouze zopakoval sedmé místo ze Suzuky.

Víkend na okruhu Sugo hodnotil Janiš jako svůj nejpovedenější. A jeho nejpovedenějším vystoupením v japonském seriálu už bohužel navždy zůstal. Při dalším závodě ve Fudži už totiž seděl v kokpitu jeho monopostu italský závodník Ronnie Quintarelli.

„Měli jsme spoustu technických problémů a na základě toho spolupráce skončila. Všechny podniky, které probíhaly, byly spojeny s nějakými technickými problémy. S převodovkou, motorem nebo s jinými závadami. Mým manažerům částečně došla trpělivost. Pořád jsme se s něčím trápili a moc se to nezlepšovalo. Neměl jsem dostatek prostoru, oni spolupráci ukončili a já se vrátil zpátky do Evropy,“ vrací se Janiš ke svému konci v šampionátu.

Co by bylo, kdyby Janiš mohl sezonu ve Formuli Nippon dokončit, se už dnes nedozvíme. Faktem každopádně je, že po slabém vstupu do sezony se týmu Kondo podařilo v průběhu ročníku 2005 dosáhnout zlepšení. Ronnie Quintarelli dojel druhý v Mine, Sakon Jamamoto dosáhl stříbrného výsledku při předposledním závodě sezony v Motegi. Celkově skončil Ital devátý, jeho týmový kolega z Japonska desátý. Mezi týmy obsadil Kondo Racing čtvrtou příčku.

Janiš nakonec dokončil sezonu 2005 v italské F3000. Tam se používaly starší vozy této kategorie, kterou už v tom roce na mezinárodní scéně nahradil šampionát GP2. Český jezdec sice vynechal úvodní podnik, v šampionátu se ale nakonec stal vicemistrem hned za Lucou Filippim. Nastupoval i v Le Mans Series v rámci třídy GT1, kde společně s Robertem Perglem a Nizozemcem Peterem Koxem vyhrál závod na Silverstone.

V rámci formulových závodů už se Janiš v dalších letech objevoval jenom v F3000 International Masters (celkové třetí místo v roce 2006) a v Poháru národů A1GP, kde reprezentoval Českou republiku. Poté už se jeho aktivity točily kolem závodů sportovních vozů nebo vytrvalostních podniků.

V letech 2007 a 2009 nastoupil dvakrát do závodu 24 hodin Le Mans v rámci třídy GT2  s nizozemským týmem Spyker. V ročníku 2009 dosáhl společně s Tomem Coronelem a Jeroenem Bleekemolenem na pátou pozici. Rok 2009 mu přinesl I celkové třetí místo v kategorii PRO evropské odnože Lamborghini Super Trofeo, což je šampionát, který během posledních let v Česku zpopularizoval především tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra. Ten zde v roce 2024 vybojoval titul ve třídě Pro-Am s posádkou Bronislav Formánek – Štefan Rosina.

Po skončení své aktivní kariéry se Jaroslav Janiš věnuje práci závodního inženýra. Tuto úlohu zastává i u týmu Rowe Racing, který s vozy BMW nastupuje do seriálu GT World Challenge Europe nebo do prestižních 24hodinových vytrvalostních závodů na Nürburgringu a ve Spa-Francorchamps. Ve všech případech patří k absolutní špičce. Také se podílel na titulu stáje Zakspeed v šampionátu ADAC GT Masters.

Poslední Janišovo závodní vystoupení se datuje k roku 2024. Tehdy se zúčastnil 24hodinového závodu v Portimau a pomohl stálým jezdcům stáje Buggyra Adamu Lackovi, Davidu Vršeckému a Aliyyah Kolocové k vítězství ve třídě GT4. Tým si v tomto roce dojel i pro titul.

Nicméně zpět k Formuli Nippon. Ta se sice neřadí mezi Janišova úspěšná období, vzpomínky českého jezdce přesto nejsou pouze negativní. „Monopost byl hodně rychlý, rychlejší než F3000. Kdyby se to všechno dělo za jiných podmínek, bylo by to hezké,“ mrzí Janiše, který má stále v paměti i skvělou diváckou kulisu. „Japonci jsou velcí fanoušci. Dnes mají Super GT a Super Formuli a je to pro ně ta největší motoristická show. Pro mě to sice tehdy nebyla úplně šťastná volba, ten šampionát bych ale neshazoval a myslím si, že patří mezi ty lepší,“ oceňuje.

Roman Staněk, který letos na Jarka Janiše po 21 letech navazuje, už ví, že z nejvyššího japonského formulového šampionátu bez bodů neodejde. Sobotní závod v Motegi, který byl kvůli dešti a incidentům odjet z velké části za zpomalovacím vozem, mu totiž přinesl 10. příčku. Nejlepší výsledek Jaroslava Janiše ale přesto prozatím nevylepšil. Pokud by se již v roce 2005 používal ve Formuli Nippon stejný bodovací systém jako letos v Super Formuli, vynesly by Janišovi dvě sedmá místa 8 bodů.

Podobně jako Jaroslav Janiš v roce 2005 se Roman Staněk stále nevzdává ambice na sedačku v F1. Byť japonská Super Formule rozhodně není místem, které by každoročně produkovalo nové talenty pro královnu motorsportu, v historii najdeme případy, kdy se jezdec přesunul do F1 právě z tohoto šampionátu. Ze současných pilotů to platí o Pierru Gaslym a Liamu Lawsonovi, z úspěšných jezdců minulosti zvolili tuto cestu například Eddie Irvine nebo Ralf Schumacher. Vidí však Jaroslav Janiš Super Formuli jako cestu do F1 i pro Romana Staňka?

„Možné je všechno,“ zamýšlí se. „Pokud jezdec ukáže své kvality, může se do F1 dostat i z Japonska. Podle mě je ale ta šance menší než v Evropě. Tam můžete být na očích týmům F1 a být s nimi více v kontaktu. V Japonsku se závody jezdí v našich ranních hodinách, takže na ně ani nekouká moc lidí. Jezdec je tam trochu v útlumu. Určitě se ale může zadařit,“ říká.

Současně ale podotýká, že působení v Super Formuli může Staňkovi otevřít cestu i k jiné solidní budoucnosti. „Za mých časů jezdci v Japonsku zůstávali a dělali tam kariéru. Když se nedostali do F1, tak zamířili tam. Většinou jezdili Super Formuli a Super GT zároveň. Když se dostali do těch nejlepších fabrických týmů, tak je tam dobře platili. Tím si vydělávali a žili z toho. Když se vám nezadaří v Evropě, můžete to zkusit tímto směrem a vybudovat z toho kariéru. Můžete mít štěstí a vrátit se, ale u Romana to spíše vidím na tu druhou cestu,“ uzavírá Janiš.

Foto: Buggyra Racing, Buzz MK Racing