Na vítězství jsem začal myslet až před koncem, vzpomíná Vermeulen na Le Mans 2007. Chválí Salače

Než zde v roce 2007 získal své jediné vítězství v MotoGP, nepatřilo Le Mans mezi jeho oblíbené okruhy. Z přestupu svého krajana Jacka Millera do KTM má i přes původní skepsi radost a rovněž se mu líbí letošní výkony Filipa Salače. To vše prozradil Chris Vermeulen v našem exkluzivním rozhovoru před víkendovou Velkou cenou Francie.

Chrisi, tento víkend se jede Velká cena Francie v Le Mans. Ty jsi zde v roce 2007 dokázal vyhrát svůj jediný závod. Tím pádem předpokládám, že se ti nyní vrací velmi příjemné vzpomínky…

Ano. Velká cena Francie už pro mě bude navždy výjimečným závodem, zvláště po roce 2007. Vtipné na tom je, že Le Mans ze začátku mou oblíbenou tratí vůbec nebylo. Poprvé jsem si zde zazávodil až v roce 2006 (po přestupu z MS superbiků do MotoGP – pozn. red.) a bylo pro mě velmi těžké se tu naučit jezdit a být rychlý. Pak ale přišel rok 2007 a všechno se změnilo. Začal jsem si to tam užívat. Francouzské publikum bylo hodně zapálené a pokaždé se mi tu dostávalo skvělé podpory. Miluji tento závod. Občas to tam sice bylo složité s počasím, jinak to ale bylo skvělé.

Když znovu zavzpomínáš na závodní neděli z roku 2007, jak jsi to tehdy prožíval? Měl jsi například už ráno pocit, že toto bude tvůj den? Startoval jsi až ze 12. pozice…

Upřímně, ráno jsem měl pocit jako při každé normální velké ceně. Den předtím se mi sice kvalifikace moc nepovedla, věřil jsem ale, že můžu dojet v první pětce, což byl i můj cíl. O vítězství jsem nepřemýšlel. Samozřejmě, vždy když jdete závodit, chcete vyhrát. Neočekával jsem ale, že se něco takového stane.

Kdy přesně jsi tedy začal cítit, že existuje seriózní šance na vítězství?

Když jsme byli v polovině závodu, tak jsem si popravdě ještě nemyslel, že je to pravděpodobné. Bylo to složité, měnily se podmínky a předtím jsme měnili motocykly (pršelo – pozn. red.). Tři nebo čtyři kola před koncem už jsem ale měl před Melandrim velký náskok a říkal jsem si, že pokud neudělám nějakou chybu, tak mám velmi dobrou šanci vyhrát. Řekl bych tedy, že to bylo až na konci. Byl to skvělý moment a byl jsem nadšený i kvůli Suzuki. Bylo to pro ni první vítězství po dlouhé době, navíc v tak těžkých podmínkách.

Byl jsi známý jako specialista na mokrou trať. Jak bys vysvětlil, že jsi byl na vodě tak dobrý? V čem myslíš, že jsi měl výhodu oproti ostatním jezdcům?

Vyrostl jsem na dirtbicích. Hodně času jsem strávil na ploché dráze nebo jízdou ve smyku. Díky tomu jsem pochopil jak jezdit. Naučil jsem se mít motorku pod kontrolou i v hodně kluzkých podmínkách a cítit ji. Myslím si, že to mi pomohlo hodně. Už když jsem závodil v Austrálii, tak jsem byl na mokru hodně rychlý, stejně tak poté ve Velké Británii. Zkrátka bych řekl, že jsem se v těchto podmínkách cítil dobře a přizpůsobil jsem se jim rychleji, než někteří z dalších závodníků.

Nechápej mě ale špatně. Ani já jsem nebyl v dešti vždy jenom skvělý a občas jsem i spadl. Když jedeš v dešti, je to samozřejmě vždy obtížnější. Je zde totiž větší riziko, že uděláš chybu.

Když se podíváš do současného startovního pole MotoGP, kdo podle tebe na mokru vyniká?

Řekl bych, že od doby, co jsem v MotoGP závodil, se hodně změnilo. Tehdy ještě nebyla elektronika tak rozvinutá a záleželo tak více na jezdci. Dnes už ale hraje elektronika o poznání větší roli a pravděpodobně ani ten nejlepší jezdec nebude na nekonkurenceschopné motorce rychlý. Podle mě tedy záleží hodně na tom, jaký materiál poskytnou jezdcům jejich týmy.

Přesto bych ale řekl, že tu je pár kluků, kteří jsou na mokru výjimeční. Je to samozřejmě Marc Márquez. Když se mění podmínky, dokáže se velmi rychle přizpůsobit i Jack Miller. Třeba i takový Bezzecchi jel ale v Argentině senzačně a dokázal být konzistentní. I Johann Zarco je samozřejmě na vodě vždy rychlý. Je tu tedy pár kluků, kteří vynikají.

Z letošní sezony MotoGP jsou odjeté čtyři závody. Jaké jsou tvé dosavadní dojmy?

Hodně na mě zapůsobili jezdci stáje Valentina Rossiho. Jak Marini, tak i Bezzecchi byli zatím hodně konzistentní. To samé platí o KTM. Byla na tom mnohem lépe, než jsem očekával, při předsezonních testech totiž toho moc neukázala. Skvělý byl i závod v Austinu. Bylo hezké vidět Hondu zpět na vrcholu, a to s někým jiným než s Márquezem, tedy s Álexem Rinsem. Pro Suzuki mám samozřejmě slabost a jsem rád, že Rins i Mir našli po jejím odchodu místa v dobrých týmech, ačkoli momentálně nemají zrovna ty nejlepší motorky. I proto bylo skvělé vidět Álexe zvítězit.

Jsou za námi sice teprve čtyři podniky, máš ale i přesto už nějakého favorita na titul?

Jak říkáš, máme za sebou teprve čtyři závody a stát se může cokoli, je to MotoGP. Myslím si ale, že by bylo hloupé, kdyby někdo sázel proti Peccovi (Francesco Bagnaia – pozn. red.). Zdá se totiž, že je ve formě a bude těžko k poražení. Na všech okruzích dokáže být silný. Myslím si, že to teď bude hodně na něm. Pokud totiž bude dělat příliš mnoho chyb, možná se mu nepodaří obhájit titul. Uvidíme, co se stane. Něco takového není lehké předpovídat, každopádně je ale nyní favoritem.

Jediným Australanem ve startovním poli je Jack Miller. Ten letos přestoupil z Ducati do KTM. Co od něj tedy očekáváš?

Upřímně, myslel jsem si, že přestup do KTM pro něj bude krokem dozadu. Zatím to tak ale nevypadá. Je fantastické, co byl spolu se svými inženýry, které si přivedl z Ducati, schopen přinést do týmu a co KTM dala jemu. V minulosti byl kritizován za to, že moc opotřebovává pneumatiky. Zatím se ale zdá, že u KTM tomu tak není. Jsem nadšený z toho, jak se u Jacka věci vyvinuly a jsem za něj rád.

Momentálně je sice MotoGP tak trochu Ducati Cup, bylo by ale skvělé vidět, kdyby jí konkurovali i další značky, zvláště KTM nebo kdyby se vrátily zpět do formy i Honda s Yamahou. Uvidíme.

Velkou novinkou jsou letos v MotoGP sprintové závody. Co si o nich myslíš? Jsi fanouškem tohoto nápadu, nebo naopak zastáváš tradiční formát závodního víkendu?

Původně jsem velkým fanouškem sprintů nebyl. Říkal jsem si, že něco takového patří do MS superbiků, ne do MotoGP. Jako pro diváka to ale pro mě je fantastické. Jezdci předvádějí skvělé předjížděcí manévry. Je zábava to sledovat a je super mít během víkendu o závod navíc. Doufejme, že to udělá z MotoGP sport, který chceme a který vyvolá větší zájem i u lidí, kteří motorky nesledují.

V současnosti se hodně mluví i o Topraku Razgatliogluovi. Turkovi letos končí smlouva s Yamahou v MS superbiků a zvažuje přestup do MotoGP, dokonce už s Yamahou testoval. Japonská značka se ale momentálně v MotoGP trápí. I ty jsi v minulosti přestupoval z MS superbiků do MotoGP, takže jeho situaci znáš. Doporučil bys mu tedy pro příští rok přestup do MotoGP, nebo ne?

To je těžké. Když jsem závodil já, měl jsem cíl být nejlepším z nejlepších. Šel jsem do MS superbiků. V roce 2005 jsem se tam stal vicemistrem a v roce 2006 jsem tam mohl zůstat, a to za mnohem více peněz, než kdybych přestoupil do MotoGP. Já ale chtěl jít do MotoGP. Bral jsem to jako další krok. Věděl jsem, že to bude úplně jiná technika a že se budu muset hodně učit, abych tam byl úspěšný. A tak je tomu pořád.

U Topraka záleží na tom, co žene dopředu jeho. Chce být raději několikanásobným mistrem světa superbiků, nebo přijmout novou výzvu? V MotoGP to pro něj může být hodně odlišné. Bude muset porozumět novému šampionátu, nové motorce a novým pneumatikám, aby dokázal ze sebe vyždímat maximum. Talent ale rozhodně má. Pokud by do MotoGP opravdu šel, bylo by vzrušující ho sledovat. Zkrátka mu přeji jen to nejlepší a bude zajímavé sledovat, jakou cestu si vybere.

Toprak Razgatlioglu ale není jediným kandidátem na přestup do MotoGP. Řadu takových jezdců najdeme i v nižších kategoriích. Kteří závodníci z Moto2 a Moto3 na tebe zapůsobili v prvních závodech nejvíce? Vidíš v těchto třídách například nějaký výjimečný talent?

V Jerezu bylo skvělé vidět zpět ve formě Sama Lowese. Ten je ale samozřejmě na návrat do MotoGP už trochu starší. Snad se za to nebude na mě zlobit. Žhavými kandidáty na přestup do MotoGP jsou podle mě Pedro Acosta a Tony Arbolino. Myslím si, že tyto dva už sleduje hodně týmů, řekl bych, že Pedra už dlouho.

Třída Moto2 není nijak snadná. Je to náročný šampionát a prosadit se v něm není vůbec snadné. Vezmi si například Aje Oguru. Loni byl velmi silný, ale letos na mě zatím moc nezapůsobil. Doufejme tedy, že se srovná, protože si myslím, že i on by se rád přesunul do MotoGP.  

Na šestém místě je v Moto2 momentálně Filip Salač. Ten letos podává konzistentní výkony a v Portugalsku dokonce získal pole position. Jak se ti tedy líbí letošní výkony Filipa?

Filip je jednou z vycházejících hvězd Moto2. Jak jsi řekl, v Algarve byl na pole position a každý závod dokončil mezi nejlepšími deseti. Je opravdu působivé, jaký pokrok letos Filip udělal. Není lehké přijít z takto malé země. Je to jiné, když nejste Španěl, Ital nebo třeba Australan. Nemáte zkrátka takovou podporu od své země. On se přitom stává jedním z nejkonzistentnějších jezdců. Je fantastické, co předvádí, ukazuje, že v něm něco je. Snad mu to vyjde, rádi bychom jednou viděli v MotoGP dalšího českého jezdce. V dalších letech možná bude mít příležitost se tam dostat. Držím mu palce.

V MotoGP momentálně jezdí za stáj Gresini Álex Márquez a Fabio di Giannantonio. Márquez zatím Di Giannantonia zastiňuje. Myslíš si tedy, že by byl Filip Salač lepší volbou než Fabio di Giannantonio?

Proč ne. Fabio je ale Ital, což je jeho výhoda. Musím ale říct, že od přestupu do MotoGP na mě moc velký dojem neudělal, přitom jezdí na Ducati. Loni byl ale v MotoGP nováčkem a jeho rychlost se začala trochu zlepšovat. Álex Márquez má sice samozřejmě více zkušeností, než ale přešel na Ducati, byl s Hondou hodně průměrný. A nyní je o dost silnější než Di Giannantonio. Je těžké říct, jestli by byl Filip Salač lepší volbou než Fabio. Byl bych rád, kdyby Fabio ukázal svůj potenciál. Na druhou stranu je ale také hezké, když dostávají příležitost nováčci.

Foto: MotoGP

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.