Skalický a spol. úspěšně debutovali na vytrvalostní scéně motokár. Za rok chtějí jet i třicetihodinovku

Třetí místo v hodnocení gentlemanů ze čtyřiadvacetihodinovky v Lignanu. To je nejvýraznější úspěch stáje Czech Masters Endurance Team, na který dosáhla při své premiérové sezoně v seriálu vytrvalostních motokárových závodů Sodi W Series. V příštím roce by tým rád nastoupil i do 30 hodin dlouhého závodu v Campillosu. Dalším lákadlem je rovněž Le Mans.

Ze tří letošních startů v Sodi W Series přinesl týmu největší radost hned ten první. Uskutečnil se v květnu v italském Lignanu. Zde sice posádka ve složení Daniel Skalický, Jaroslav Sopuch, Slavomír Sklenář, Sandro Paulus a Tomáš Kříž obsadila celkové 23. místo, v rámci klasifikace gentlemanů se ale mohla pětice radovat z bronzového úspěchu.

V Lignanu ale česká výprava neupoutala pouze třetím místem mezi gentlemany. Zazářila totiž i v kvalifikaci. Zde také skončila třetí, tentokrát ale ne v klasifikaci gentlemanů, ale dokonce v absolutním pořadí. Tuto chvíli slávy zajistil týmu jeho nejmladší člen Paulus.

„Tři čtvrtiny okruhu se jelo pod plným plynem, takže bylo důležité najít si někoho, kdo by mi rozrážel vzduch. Nesměl být ale pomalejší než já. V takovém případě bych ho totiž brzy dojel a pak už by mě jen zdržoval. Já si našel posádku, která v závodě skončila druhá. Cítil jsem, že ve větrném pytli jsem trochu rychlejší. V posledním kole jsem si nechal o trochu větší odstup a v závěru jsem se k nim dotáhl akorát na to, abych zajel rychlejší čas než oni,“ podělil se Paulus se svým receptem na úspěch.

Těchto výsledků dokázali u Czech Masters Endurance Teamu dosáhnout i přesto, že mezi jejich konkurenty se nacházeli rovněž mistři světa v rental kartingu, tedy závodů motokár z půjčovny. Právě pro tyto stroje je Sodi W Series určena.

Strasti po úspěchu

Po úspěšném vystoupení v Lignanu absolvoval Czech Masters Endruance Team ještě další dva čtyřiadvacetihodinové závody. Svůj druhý start si připsali během června, tentokrát na Slovakiaringu. Zde ale posádce trať nesedla a zatímco celkově obsadila 35. příčku, v gentlemanech pódium z Lignana nezopakovala.

Tečku za sezonou udělal tým opět v Itálii, tentokrát v Jesolu. Pro tento závod došlo ke změně sestavy. K týmu se připojil zkušený motokárový závodník Ivoš Polášek a Slavomíra Sklenáře nahradil jeho syn Robin. V cíli z toho byla celková 24. pozice a 12. místo mezi gentlemany.

Poslední závod sezony posádce zkomplikovalo mimo jiné i snížení váhového limitu. Ten v tomto případě nečinil standardních 85 kilogramů, ale 83.

„Aby byly závody férové, je stanoven minimální váhový limit pro jezdce ve výstroji poté, co vystoupí z motokáry. Jezdci, kteří na tento limit nedosahují, musejí vézt na motokáře závaží. My jsme v průměru těžší, dovažovat museli pouze dva z našich jezdců. Ostatní jsme byli nad limit, což nás brzdilo, protože jsme byli těžší oproti ostatním. Čím je ten limit nižší, tím méně musejí ti lehčí dovažovat a tím větší nevýhodu to pro nás představuje,“ vysvětluje Jaroslav Sopuch.

Tým rovněž neměl štěstí při výběru motokár. Systém Sodi W Series je totiž takový, že si posádky motokáry během závodu střídají mezi sebou. Když jezdec dokončí svůj úsek, vystoupí v boxech z motokáry a poté si musí vylosovat novou. S každou z motokár přitom může závodník odjet jen jeden úsek.

„Vždy jsme natrefili na trochu pomalejší motokáry a zkrátka nám to s nimi nejelo. Pravidla jsou sice napsána tak, aby motokáry vyšly na každého a tak nějak nastejno. Nemusíte ale vždy dostat tu dobrou. Rozdíly ve výkonech motoru byly velké, což bylo znát. Hodně záleží na tom, jakou káru si vylosujete. V tom ale určitě nebyl žádný záměr, něco takového zkrátka pořadatel nemůže ovlivnit,“ říká Daniel Skalický.

Nové mety na obzoru

Italských vytrvalostních závodů by se u Czech Masters Endurance Teamu chtěli zúčastnit i příští rok. K tomu by ale rádi přidali i starty v jiných závodech. Největším lákadlem je pro tým start ve španělském Campillosu. Tento závod je výjimečný díky tomu, že se nejede na 24 hodin, ale dokonce na třicet.

„Příští rok se ho určitě chceme zúčastnit. Já jsem tento závod jel už loni s jiným týmem. Tím pádem vím, že je výjimečný, a to nejen svou délkou, ale také atmosférou,“ odhaluje plány týmu Ivoš Polášek.

Ve hře je ale také další prestižní podnik: „Rádi bychom zkusili i motokárové 24 hodin Le Mans. To se jezdí většinou v září. Účast v tomto závodě je ale samozřejmě logisticky náročnější. Je to totiž o dost dále než Itálie nebo Slovakiaring. Vzdálenost je zkrátka vždy určitou limitací. Jako amatérští jezdci si totiž nemůžeme dovolit jet pryč třeba na týden. A právě i podle toho vybíráme jednotlivé destinace,“ prozrazuje Jaroslav Sopuch.

Daniel Skalický bude muset příští rok skloubit své motokárové působení také s účastí ve FIA CEZ a ESET Cupu. Tam se naposledy objevil v roce 2020, kdy se stal mimo jiné i celkovým vítězem ESET Cupu.

Foto: Czech Masters Endurance Team

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.