Úplná náhoda, popisuje König zrod svého startu v mistrovství světa superbiků. Kariérou chce ale stále postupovat přirozeně

Poslední podnik letošní sezony MS superbiků v Indonésii bude mít mimo jiné i české zastoupení. Svou premiéru v šampionátu si u stáje Pedercini odbude Oliver König. Nyní si pražský jezdec našel čas na náš server a poskytl exkluzivní rozhovor. V něm prozradil, jak se jeho start ve světovém superbikovém šampionátu vůbec zrodil, dále přišla řeč na jeho dojmy z prvního závodního vystoupení se superbikem nebo i na jednání o angažmá pro sezonu 2022.

O víkendu jste se v italské Cremoně zúčastnil posledního podniku letošní sezony Alpe Adria. Ve třídě Supersport 300 jste vyhrál oba závody víkendu a stal jste se jejím šampionem. Jak jste se svým letošním účinkováním v Alpe Adrii spokojen a co pro vás tento titul znamená?

V třístovkách už není konkurence tak velká jako dříve, ať už z hlediska počtu jezdců nebo z hlediska jejich vyrovnanosti. Jsou to závody jako každé jiné, člověk se na ně musí soustředit a tak dále, ale i když nechci znít nijak pyšně, tak jsem je vyhrál docela s velkým náskokem a bez žádného velkého riskování. Jsem spokojen, pokořil jsem i traťový rekord.

Kromě třístovek jste ale v Itálii startoval i se superbikem. Šlo o váš první start na této motorce a ve druhém závodě jste dojel na třetím místě. Jak jste si užil první závodní víkend na superbiku a jak byste ho porovnal s třístovkou? V čem jsou největší odlišnosti?

Superbike je oproti třístovce stroj času (směje se). Při prvním výjezdu jsem z něj byl úplně hotový. Největším rozdílem je asi elektronika. Superbike má kontrolu trakce a tak dále, je to tedy i dost o nastavování elektroniky, na což ale vůbec nejsem zvyklý. Jsem moc vděčný, že mi Miloš Čihák umožnil na tomto superbiku jet, je to shodou okolností jeho bývalá motorka. Je ještě spousta věcí, které se budu muset naučit, ale poznal jsem něco nového a snažím se co nejlépe připravit na to dobrodružství, které jsme vymysleli.

Předpokládám, že jízda na superbiku je fyzicky náročnější než na třístovce. Připravoval jste se tedy na svůj první start se superbikem nějak speciálně?

Start na superbiku se domluvil asi dva dny před odjezdem, takže jsem neměl čas. Zpočátku se nevědělo, jestli tam pojedu vůbec třístovky. Když se to dohodlo, tak mě napadlo, že by bylo dobré svézt se i na nějaké litrové motorce, když už se vymyslela ta Indonésie. Bylo to tedy všechno na poslední chvíli. Dva dny před odjezdem jsem motorku vytáhl z Milošovy garáže a společně jsme koukali, co na ní chybí nebo nechybí. Rok tam stála a nikdo ji nenastartoval.

Všechno se ale povedlo, dali jsme ji do pořádku a bylo to super, i když trochu hektické, protože jsem přeskakoval mezi dvěma motorkami a vždy mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Najezdil jsem ale docela dost kol a jsem za to opravdu rád. Myslím si, že mi to celkem pomohlo.

Závodů kategorie Superbike se v Cremoně zúčastnili mimo jiné i Michal Filla a Michal Prášek, kteří letos v Alpe Adria patřili ke špičce této třídy. Měl jste v Itálii například čas přijít s nimi nějakým způsobem do kontaktu a získat tak od nich nějaké zkušenosti?

S Michalem Fillou jsme se bavili po prvním závodě o gumách. Já měl SC0 a měl jsem ji úplně dodělanou. Tak jsem se ho ptal, co jel za gumu. Říkal, že jel jedničku, která je tvrdší a že prý ke konci už také byla hotová. To bylo jediné, co jsme prohodili. On tam jel i superstocky, takže měl dost svých starostí a měl docela našlapaný program. S Michalem Práškem jsme se bavili pouze po mé první jízdě na třístovce. Říkal jsem mu něco k okruhu a pak už jsme moc v kontaktu nebyli.

A teď k vašemu startu v podniku MS superbiků v Indonésii. Jak se tento nápad vůbec zrodil?

Byla to úplná náhoda. Nejprve to zjistil a trochu naťuknul můj táta. Zná se totiž s pánem, který na sociálních sítích zveřejnil, že Pedercini hledá jezdce na poslední závod. Táta si s tímto pánem psal a původně navrhoval Karla Haniku, pak jsem mu ale vysvětlil, že to je zbytečné, protože Karel má smlouvu s Yamahou a nemůže sedět na ničem jiném.

Pak to táta řekl Miloši Čihákovi a ten začal komunikovat s Pedercinim. Nejprve si myslel, že jde o šestistovky, pak ale zjistil, že se jedná o superbiky. Na začátku říkal, že to je blbost, pak ale řekl, že vlastně proč ne, je to lepší než sedět doma. Potom jsme se dohodli na podmínkách. Takto nevinně to vzniklo.

Kladete si pro tento podnik i nějaké cíle z hlediska výsledků?

Vůbec ne. Hlavně si to chci maximálně užít a nasbírat co nejvíce zkušeností. Byl bych úplně na hlavu, kdybych si dával za cíl nějaké výsledky. Vůbec nevím, do čeho jdu, myslím si, že to žádná sranda nebude. Jsou to ti nejlepší jezdci z nejlepších a já mezi ně skočím se zkušenostmi s třístovkou, což je úplně odlišná motorka.

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Oliver König (@oliverkonig52)

Připravujete se nějak na okruh v Mandalice? Superbiky zde pojedou vůbec poprvé, takže předpokládám, že to přípravu trochu komplikuje…

Budeme úplně první závodní sérií, která zde pojede. Z té trati nejsou onboard záběry a vůbec nic. Ale zjistil jsem, že v nové hře F1 ta trať je. Maximálně tak mohu jít k nějakému kamarádovi zahrát si na playstationu nové formule. Jinak je to ale strašně těžké. I Cremona pro mě byla nová trať, tak jsem se koukal na onboardy. Tady ale zatím nikdo nikdy nejel, takže je to takové složitější.

Jsou sice nějaké obrázky ze satelitů nebo GoPro záběry, jak se ta trať stavěla, takže na to jsem se koukal. Tak nějak zhruba vím, jak jsou rozložené zatáčky, ale i třeba videohry dost klamou a když člověk přijede na okruh, je to všechno úplně jiné. Myslím si, že nejjasnější představu budu mít, až když přijedu na okruh.

Když jsme spolu mluvili ještě před podnikem FIM EWC v Mostě, řekl jste, že byste si možná dovedl představit i další rok ve třídě Supersport 300. Nyní ale pojedete MS superbiků. Nemění tedy tento start nějakým způsobem i vaši představu o příštím roce?

Myslím si, že ne. Toto je spontánní akce. Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že pojedu superbiky v Alpe Adrii, myslel bych si, že se asi zbláznil. A teď mám v plánu mistrovství světa. Rád bych ale zůstal u nějaké přirozené cesty, což znamená jít do šestistovek a tak dále. Vše je ale ve hvězdách. S týmy v šestistovkách to není jednoduché vyjednávání. Zatím se nic moc nepohnulo. Vše je v řešení, ale že by se někde schylovalo k podpisu, to zatím ne.

Úvodní foto: 4SR – For Street Racing