Staňkův boj o titul ve FIA F3 nebo Hanikovo stříbro z Le Mans. I tak si budeme pamatovat rok 2022
Roman Staněk bojující na špici FIA F3, druhé místo Karla Haniky z motocyklových 24 hodin Le Mans nebo loučení stáje Buggyra s evropským šampionátem tahačů. Mimo jiné i díky těmto událostem na české okruhové scéně budeme na sezonu 2022 vzpomínat.
Blýskání na lepší časy ve formulích
V sezoně 2022 mohli čeští fanoušci po delší době opět pocítit, že máme v naší zemi závodníka s potenciálem pro budoucí vstup do formule 1. Tento pocit našim fanouškům dopřál Roman Staněk díky svým výkonům ve FIA F3. Pilot italské stáje Trident vybojoval během své třetí sezony v seriálu hned čtyři pódiová umístění. Nejvíce zazářil při hlavním závodě v Imole, který dokázal vyhrát. Až do posledního podniku sezony byl zapojen do bitvy o titul a nakonec obsadil páté místo.
K titulu sice Staňka jeho letošní výkony nedovedly, vše ovšem nasvědčuje tomu, že se v příští sezoně dočká povýšení a přesune se do formule 2. Je pravděpodobné, že i zde bude hájit barvy italského Tridentu, se kterým se zúčastnil již posezonních testů v Abú Zabí. Zde se ukáže, zdali skutečně má na to, aby se dostal až do F1 a navázal tak na tři starty Tomáše Engeho z roku 2001 nebo se jeho kariéra ubere jiným směrem.
Roman Stanek took his first win in FIA F3 at Imola ahead of Jak Crawford, while Ollie Bearman and Gregoire Saucy tangled behind them on the last lap.https://t.co/IGJR7P0a7J pic.twitter.com/5oPDoJL9mj
— The Checkered Flag (@TheCheckerFlag) April 24, 2022
Salačovo stříbro v thajském dešti
Zatímco Roman Staněk dal na formulové scéně českým fanouškům naději, že by se třeba jednou mohli dočkat dalšího Čecha ve F1, Filip Salač podobně povzbudil české příznivce MotoGP. Při své první sezoně ve třídě Moto2 se totiž rozhodně neztratil. První polovina sezony sice pro něj byla spíše rozkoukávací, ve druhé polovině ale dojel hned čtyřikrát mezi elitní desítkou. Nejvíce na sebe upozornil v deštivé Velké ceně Thajska. Zde se po startu z 12. příčky propracoval až na druhou a i když kvůli předčasnému ukončení závodu bral jen poloviční body, získal první bednu v Moto2. Kdyby navíc krátce před přerušením nechyboval v poslední zatáčce, mohlo z toho být vítězství.
Thajsko nebylo jediným případem, kdy letos Salač ukázal, že je na stroji Moto2 schopen bojovat o nejvyšší příčky. První takový záblesk přišel už při prvním závodním víkendu v Kataru, kde zajel hned při své první kvalifikaci čtvrtý čas. Na australském Phillip Islandu se pak postupně propracoval z desátého místa až na čtvrté, než jeho slibně rozjetý závod ukončil pád.
V sezoně 2023 dostane Salač šanci na své letošní výkony navázat a vylepšit celkové 20. místo. Tým Gresini s ním totiž opět počítá.
Hanikovo zlomené prokletí
Automobilová čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans se sice těší nesrovnatelně větší popularitě než její motocyklová verze, v letošním roce ale přinesla dvoukolová varianta českým fanouškům nemalou radost. Karlu Hanikovi a jeho parťákům Niccolu Canepovi s Marvinem Fritzem se totiž tento závod podařilo dokončit na druhém místě.
Své první pódium v tomto slavném podniku získal Hanika až na šestý pokus. Už v sezonách 2020 a 2021 ale ukazoval v barvách stáje YART Yamaha slušnou rychlost. S Canepou a Fritzem totiž v obou případech vyhráli kvalifikaci. Zatímco v roce 2020 ale skončila posádka po pádu Haniky v dešti čtvrtá, v sezoně 2021 ji vyřadila porucha motoru.
Ani rok 20222 nebyl pro trojici ideální. Hned v úvodu měl totiž Hanika potíže svou Yamahu nastartovat, což byl problém, který tým sužoval již dříve. Český jezdec se sice propadl na chvost, ve zbytku závodu se ale YART Yamaha dokázala propracovat zpět nahoru. Posádka nakonec obsadila druhé místo se ztrátou jednoho kola na vítězné trio Sylvain Guintoli, Gregg Black a Xavier Simeon.
Pro Haniku bylo pódium v Le Mans výjimečné mimo jiné i proto, že ve zbytku sezony vytrvalostního MS žádné další nepřidal. Do čtyřiadvacetihodinovky na okruhu Spa-Francorchamps sice YART Yamaha opět startovala první, závada na motoru ji ale neumožnila spatřit cíl. Při osmihodinovce v Suzuce sice tým sahal po třetím místě, Marvin Fritz ale po kolizi se soupeřem havaroval a nakonec z toho bylo pouze místo sedmé. Při Bol d´Oru v Le Castellet přišlo další odstoupení kvůli technické závadě. V šampionátu tým obsadil šesté místo.
Rozlučka Buggyry s evropskými tahači
Rok 2022 bude znám rovněž jako poslední sezona Buggyry v evropském šampionátu tahačů. Tým v seriálu působil od roku 1993 a od té doby dosáhl mimo jiné na osm jezdeckých titulů. Nejprve slavil zakladatel stáje Martin Koloc v letech 1995 a 1996 v rámci kategorie Race-Trucks. V sezonách 2002 a 2003 přidal další dva tituly v rámci třídy Super-Race-Trucks Gerd Körber. O další tituly se postarali Markus Bösiger (2007), David Vršecký (2008, 2009) a Adam Lacko. Mezi týmy se stala Buggyra šampionem v sezonách 2007, 2008, 2009, 2015 a 2017.
V sezoně 2022 závodili v Evropě za Buggyru Lacko s francouzským jezdcem Téem Calvetem. Oba si připsali dva triumfy. Zatímco český jezdec skončil celkově čtvrtý, Calvet byl klasifikován jako osmý a navíc se stal šampionem Promoter´s Cupu.
Účinkování Buggyry v mistrovství Evropy sice končí, se závody tahačů se ale tým neloučí úplně. I nadále totiž bude podporovat členy Buggyra Academy ve francouzském šampionátu, kde bude startovat mimo jiné i Téo Calvet. Co se týče ME tahačů, nevylučuje Martin Koloc budoucí návrat.
Hlavními prioritami Buggyry jsou nyní Rallye Dakar a 24 hodin Le Mans. Zatímco ve slavné dálkové rallye tým působí v kategoriích kamionů a lehkých prototypů a během nadcházejícího ročníku se rovněž zúčastní soutěže Dakar Classic, do Le Mans se tým chystá poprvé v roce 2024. Chce zde účinkovat ve třídě GT3, která právě od roku 2024 nahradí ve startovním poli kategorii GTE.
Galáš mezi evropskou elitou cestovních vozů
Česká vlajka byla letos vidět i na scéně závodů cestovních vozů. Postaral se o to zejména Jáchym Galáš. Ten letos zažil svou druhou kompletní sezonu v seriálu TCR Europe, považovaném za druhý nejprestižnější na scéně závodů TCR (hned za WTCR, které ovšem letos zaniklo). Starší Hyundai i30, do kterého usedal v roce 2021, vyměnil za novější Elantru. A změna byla znát.
Nejvíce Galáš zazářil při druhém závodě na okruhu Spa-Francorchamps. Díky desátému času v kvalifikaci mu totiž připadlo pole position a této šance dokázal naplno využít. Stylem start-cíl si totiž dojel pro své premiérové vítězství v šampionátu. Později získal Galáš ještě jednu trofej. Při prvním závodě v italské Monze, který se konal na mokré dráze, obsadil druhé místo.
V konečném pořadí šampionátu nakonec skončil devátý. K tomu mu dopomohla mimo jiné velmi dobrá konzistence. Dokázal totiž bodovat ve všech závodech sezony. To je něco, co kromě něj dokázali už jenom šampion Franco Girolami a italský jezdec Nicola Baldan.
Zdali příští rok dostane Galáš šanci zabojovat v TCR Europe o ještě lepší celkový výsledek, zatím není jasné. Český jezdec dosud své setrvání v šampionátu nepotvrdil.
Fittipaldi zářil v českých barvách
Českou scénu letos na formulové scéně nereprezentoval dobře jenom Roman Staněk ve FIA F3. Ve formuli 2 se totiž dařilo českému týmu Charouz Racing System. Zásluhu na tom mělo jedno legendární jméno – Enzo Fittipaldi, tedy vnuk dvojnásobného mistra světa F1 z let 1972 a 1974 Emersona Fittipaldiho.
Brazilec dostal u Charouze ve F2 šanci už loni ve druhé polovině sezony. Už předtím navíc za český tým závodil ve FIA F3. Začátek spolupráce nebyl snadný. Díky sedmému místu při druhém sprintu v Džiddě sice dokázal Fittipaldi získat dva body, v hlavním závodě ale narazil na cílové rovince do vozu Théa Pourchaireho, který se nemohl rozjet. Fittipaldi utrpěl zlomeninu paty a poslední podnik sezony v Abú Zabí musel vynechat. Příliš dobře pro něj nezačala ani sezona 2022, neboť v prvních dvou podnicích nebodoval.
Od hlavního závodu v italské Imole to ale byl úplně jiný Enzo. Do cíle dojel jako druhý, získal své první pódium ve F2. A jak se ukázalo, nebylo poslední. Ve zbytku sezony jich přidal ještě pět a do posledního podniku sezony vstupoval s nadějí na celkové třetí místo. Na okruhu Yas Marina ale nezažil úspěšný víkend a poté, co nezískal ani bod, obsadil celkovou sedmou příčku.
I přes nepříliš vydařený konec ale Fittipaldimu letošní výkony u Charouz Racing Systemu pomohly. Všiml si jich totiž Red Bull a angažoval Brazilce do svého juniorského týmu. Příští rok bude ve F2 závodit za Carlin a kdyby se mu dařilo ještě více než letos, mohli by se Nyck de Vries a Juki Cunoda začít bát o udržení svých sedaček u AlphaTauri pro sezonu 2024.
Připomeňme, že letos to nebylo poprvé, kdy v českých barvách závodilo jméno Fittipaldi. Enzův starší bratr Pietro se totiž v roce 2017 stal v barvách Charouzova týmu šampionem dnes již zaniklé Světové série Formule V8 3.5.
Bronz Mičánkova týmu v Super Trofeu
V seriálu Lamborghini Super Trofeo Europe, který nabízí nejrychlejší pohárové závodění na světě, o sobě znovu dala vědět stáj Mičánek Motorsport powered by Buggyra. Ta se mohla stejně jako loni radovat z celkového třetího místa v hodnocení třídy Pro-Am. Na cestě za ním navíc oslavila hned čtyři triumfy.
Že bude tým patřit ke špičce třídy Pro-Am, ukázali už první dva podniky v Imole a na Paul Ricardu. Tehdy ještě posádku stáje tvořili Bronislav Formánek s Josefem Zárubou. Ti se blýskli zejména při prvním závodě v Imole, kde brali třetí příčku. Od třetího podniku v Misanu došlo v posádce ke změně. Novým parťákem Formánka se stal Karol Basz. A česko-polská spolupráce fungovala. Do konce sezony vybojovali Basz s Formánkem hned čtyři triumfy v Pro-Am a několikrát bojovali také o celkové pódium. Za zmínku stojí zejména podnik v Barceloně, kde dvojice vyhrála oba závody víkendu.
V celkovém pořadí z toho opět byla pódiová pozice. Formánek byl totiž v Pro-Am klasifikován jako třetí, tedy na stejné pozici, na kterou dosáhl již o rok dříve se Zárubou.
Tragický konec Gureckého kariéry
Na letošní sezonu ovšem nebudeme vzpomínat jenom kvůli českým úspěchům. Zažili jsme totiž také černé momenty. Jeden z nich nastal ještě předtím, než sezona vůbec odstartovala. V únoru totiž umřel po pádu při tréninku v hale na Slovensku teprve šestnáctiletý motocyklový závodník Jakub Gurecký.
Gurecký patřil do juniorského týmu Automotodromu Brno. V jeho barvách dosáhl v roce 2021 na titul šampiona Northern Talent Cupu, který je určen zejména talentovaných závodníkům ze střední a severní Evropy. V roce 2022 měl následovat přestup do Red Bull Rookies Cupu. Ten při všech svých závodních víkendech doprovází MotoGP a pokud v něm závodník dosáhne úspěchu, je to pro něj v podstatě vstupenka do mistrovství světa třídy Moto3. Šanci o ni zabojovat ale Gurecký už bohužel nedostal.
České body v superbicích
Sezona 2022 byl také rokem, kdy jsme opět viděli bodovat českého závodníka v mistrovství světa superbiků. Skórovat se podařilo Oliveru Königovi, který absolvoval svou první kompletní sezonu v sérii se španělským týmem Orelac. Ukončil tak čtyřleté čekání na další české body. To trvalo od podniku na okruhu Laguna Seca z roku 2018, kdy si v obou závodech víkendu připsal body Karel Hanika.
Na své první body si ale König musel pořádně počkat. Zpočátku se mu na ně totiž nedařilo dosáhnout a už mu začínalo hrozit, že bude jediným stálým účastníkem, který sezonu zakončí s nulou. To ale pražský rodák nedopustil a při posledních dvou podnicích v indonéské Mandalice a na australském Phillip Islandu přišel jeho čas. Zatímco ve druhém závodě v Indonésii dojel patnáctý, při závěrečné australské jízdě si ještě o něco polepšil a obsadil 14. místo. Se třemi body nakonec skončil v šampionátu dvacátý sedmý.
Zdá se, že Königův pokrok, který během sezony ukázal, na Orelac zapůsobil. Český jezdec totiž figuruje s týmem i v předběžné startovní listině pro sezonu 2023, ačkoli podle svých slov smlouvu stále nepodepsal.
Český boj o titul v TCR Eastern Europe
Seriál TCR Eastern Europe si i letos podmanili Češi. Zatímco v sezoně 2021 sváděli až do posledního závodu boj o titul Michal Makeš s Tomášem Pekařem, letos byli protagonisté jiní. Na jedné straně stála česká stáj Aditis s polským jezdcem Bartoszem Groszkem a na druhé Petr Semerád s Janík Motorsportem. Tato dvojice ale rozhodně nepředvedla méně dramatickou bitvu, spíše naopak.
Situace mezi dvojicí byla vyrovnaná po celou sezonu. Od prvního do předposledního podniku sice měl navrch Groszek, Semerádovi se ale nikdy nevzdálil natolik, aby si vybudoval náskok, který by měl větší hodnotu než jedno vítězství. Čím blíže ale byl konec sezony, tím více se situace mezi nimi dramatizovala. Po předposledním podniku na Slovakiaringu je dělily už jen dva body. Na Slovensku navíc došlo mezi Groszkem a Semerádem k ostrým soubojům a český jezdec označil Polákovo počínání za příliš agresivní.
Při finálovém víkendu v Mostě oba začali v podobném duchu. V prvním závodě dojel Semerád třetí a Groszek čtvrtý, díky čemuž se o jeden bod ujal vedení Semerád. Ani tento závod se ovšem neobešel bez kontroverzí. Semerád si totiž při předjíždění Groszka pomohl kontaktem, který Poláka poslal do přetáčivého smyku. Komisaři ovšem incident označili jako závodní.
Nakonec ale rozhodla technika. Semerád totiž musel při druhém mosteckém závodě odstoupit kvůli prasklým svodům na výfuku a Groszkovi tak stačilo i čtvrté místo k tomu, aby se vrátil do čela a stal se šampionem.
Svůj titul Groszek příští rok obhajovat nebude. S týmem Aditis totiž plánuje přestoupit do TCR Europe. Jaká jsou Semerádovy plány pro příští rok, zatím není jasné.
Foto: Roman Staněk via Facebook
Autor
Dušan Bouzek
Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.
