Splnili jsme svoji misi, ohlíží se Jiří Mičánek za historickým úspěchem v Lamborghini Super Trofeo

Získat titul mistrů Evropy v prestižním Lamborghini Super Trofeo Europe. Cíl, za kterým šel šest let tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra vedený manažerem Jiřím Mičánkem. Na konci sezony 2024 se tato mise naplnila. Bronislav Formánek a Štefan Rosina ovládli hodnocení třídy PRO-AM. „Od chvíle, kdy jsme do Lamborghini Super Trofeo vstoupili, jsme chtěli získat titul. Dvakrát jsme byli blízko, tentokrát se to povedlo. Byla to náročná cesta, ale je to splněná mise, a i ten malý sen,“ říká Jiří Mičánek v exkluzivním rozhovoru pro MotorMix. Jeho zkrácenou verzi přinášíme online, plný rozhovor a další exkluzivní články najdete v tištěném speciálu MotorMix, který lze objednat na e-shopu teammicanek.cz.

Proč se povedlo získat titul právě loni?

Byla to souhra několika okolností. Zaprvé si skvěle sedli Broněk se Štefanem. Od prvních testů jsme viděli, že tohle spojení bude fungovat. Druhý klíč k úspěchu byla konzistence. Pravidelně jsme dojížděli na bodech, neměli jsme závod, který bychom nedokončili. Ať už kvůli vlastní chybě nebo kvůli nějaké nezaviněné kolizi se soupeři, která nás připravila o důležité body v předchozích letech. A třetí klíč je v systematické přípravě.

Když mluvíme o Štefanovi a Broňkovi, ti dva sami říkají, že sami by před sezonou neřekli, že tahle kombinace bude vítězná.

Já jsem s tím do spolupráce se Štefanem šel. Ta jednání na začátku nebyla jednoduchá, museli jsme si vyjasnit, co od toho oba očekáváme. Ale byl jsem si jistý, že ta dvojice bude rychlá.

To se ukázalo hned v prvním závodním víkendu na Imole. Věřil jste už tehdy, že by to vyjít mohlo?

Od začátku jsem do toho šel s tím, že toto je tým pro titul. Určitě to nebylo tak, že bychom si po Imole řekli „hele, byli jsme první a druzí, tak to zkusíme“. Systematicky jsme si za tím šli od prvních testů.

Přitom počtem vítězství to nebyl rekordní rok. 

To tak může být a je to přirozené, hlavně v závěru sezony. V její druhé polovině jsme si šli za svým cílem a trochu omezili i riziko. Nešli jsme do něj za každou cenu, hlavní bylo dojíždět a brát co nejvíc bodů.

Co vás na tom titulu těší nejvíc? 

Zaprvé to, že byl férový. Že jsme si jej prostě vybojovali na trati, že do boje o něj nezasáhlo nic zvenčí, nehody od soupeřů. Kluci si to poctivě vydřeli a celý tým s nimi. V souboji o titul jsme byli s týmem Boutsen VDS, který vede Olivia Boutsen, sestra závodníka F1 Thierryho Boutsena. Táta se s ním znal, má s ním skvělé historky. Takže i to na tom bylo fajn a s Olivií jsme si vždycky přáli to nejlepší.

Jestliže je titul dosažená meta, splněný sen… možná bude fajn si říct, jak Jiří Mičánek v roce 2024 kouká na Jiřího Mičánka v roce 2019, jak vstupuje do Super Trofeo Europe. 

Ušli jsme s týmem dlouhou cestu., všechno jsme se učili, vyšlapávali cestičky, sbírali kontakty. To trvalo rok, dva. Myslím, že pak už jsme byli nepřehlédnutelní a počítalo s námi jak Lamborghini, tak konkurence. Teď už to tak je nepochybně.

To jsme se trochu posunuli. Ptal jsem se na Jiřího Mičánka, ne na tým.

Když jsme do Super Trofeo vstoupili, byl jsem mladý nezkušený kluk plný optimismu. Vyzrál jsem osobnostně i manažersky. Mám to pod kontrolou, zároveň jsou kluci samostatní a já nejsem ten, kdo musí dělat dílčí rozhodnutí.

Takže oklikou zpět k týmu. Jak se změnil ten? Zestárl, nasbíral zkušenosti? 

Všichni v něm přesně vědí, kde je jejich místo. Personální složení se postupně obměňuje, každý rok se vymění nějaký člověk. Přichází nová krev a nové impulsy, zároveň zůstává kontinuita a zkušenosti. Klíčové je, že to je dobrá parta. Nejsou v ní žádné intriky ani žabomyší války, nikdo nepolitikaří. Každý ví, že pokud má problém, má přijít za mnou a otevřeně mi to říct. A vyřešíme to.

Kdyby do toho teď Jiří Mičánek – model 2024 – měl znovu skočit, šel by zase po hlavě?

Jasně. Sice jsme možná byli nezkušení, ale nebyli jsme nováčci. Pro mě byly obrovskou školou roky u Adriána Vallése v týmu AVF, kde jsem dělal manažera. Hodně věcí jsem se tam naučil, hodně pochopil. A přenesl je sem.

V Lamborghini Super Trofeo se poprvé představila i druhá posádka v kategorii PRO, Jáchym Galáš a Matěj Pavlíček. Na začátku sezony jsme mluvili o tom, že se musí hlavně učit. Podařilo se tento úkol splnit? 

Kluky jsme poslali do jednoho z nejvyrovnanějších a netvrdších okruhových šampionátů na světě, navíc mezi profesionály, kteří často mají roky zkušeností. Byl to pro ně obrovský skok na neznámé tratě, s neznámými pneumatikami. Na začátku sezony jsme si jasně řekli, jaké máme cíle a myslím, že ty jsme splnili.

Dvakrát nejlepší desítka, maximum osmé místo.

Ano, tak jsme si to vytyčili. Myslím, že Jáchym s Matějem trochu čekali, že ve skutečnosti to půjde líp a pak z toho byli zklamaní. Ale není k tomu důvod, i když se to těžko klukům vysvětluje. Pro oba to ale byla neuvěřitelně velká škola, která je posune dál.

Každopádně se podařilo vyhnout velkým kolizím, oproti předchozím dvěma sezonám auta přežila docela bez úhony. Karol Basz, váš loňský jezdec, ten fenomén trefně nazval „bowling effect“. Zvenku to vypadalo, že na ředitelství závodu letos byli trochu opatrnější a kolizí ubylo.

To si nemyslím. My jsme spíš měli štěstí, že jsme se tomu vyhnuli. Ostatně stačí se podívat na poslední víkend v Jerezu. Naši soupeři o titul z Boutsen VDS dostali ránu hned po startu, ve světovém finále sestřelili vedoucího Bonduela. Ten šampionát je neskutečně těžký a nabitý. Čtyřicet pět a víc aut na startu je šílených. Hlavně v kvalifikacích, kdy je velmi těžké najít si čisté kolo.

Druhým tématem loňského roku byly pneumatiky Hankook. Letos se kvůli nim rušil závod v Le Mans.

Jezdíme na nich druhý rok a Hankook je stále vyvíjí. V Le Mans, kde jsou dlouhé roviny a jezdí se tam hodně času maximální rychlostí, praskaly. Bylo tam napříč startovním polem přes padesát defektů, přitom se tam jezdilo přes 270. Proto byl druhý závod zrušen. Do Barcelony jsme dostali novou směs, určité zlepšení tam je, ale ty pneumatiky nejsou ideální. To je potřeba říct na rovinu.

Pojďme zpátky do Česka. Junioři Jáchym Galáš a Matěj Pavlíček tedy „zmizeli“ do Evropy, startovní listina ve středoevropském šampionátu ale rozhodně neosiřela. Pravidelně se v ní objevovaly minimálně dva Huracány v národních barvách. A jeden z nich hodně vysoko. Vlastně nejvýš, jak jen to šlo. Do týmu se vrátil Jakub Knoll, který předchozí roky strávil v seriálu GT4 European Series. A i on se vrátil do roku 2019. Spolu se svým tehdejším parťákem Josefem Zárubou startovali právě ve středoevropském seriálu FIA CEZ, neboli ESET Cup. A výsledek? Žádné překvapení. Tato dvojice svého času dokázala přivézt pódium ze Super Trofea v elitní třídě PRO. Tak jak by se jim mohlo nedařit ve středoevropské konkurenci…

Pepa Záruba loni v sezóně 2023 bojoval ve vytrvalostních závodech s Kurtem Wagnerem a titul jim unikl jen kvůli nešťastné kolizi v posledním závodu. Proč tedy ta změna?

Bohužel Kurt má vážné zdravotní problémy. Věřím, že se z nich dá dohromady a na tratích ho zase uvidíme, od začátku sezony jsme ale věděli, že letošek vynechá. S Kubou Knollem jsme spolupracovali částečně i během jeho angažmá v GT4. S jeho zkušenostmi a schopnostmi řídit opravdu rychlá auta se tam trošku trápil kvůli nízkému výkonu GT4. Takže posadit ho do Huracánu se nabízelo.

Byl to návrat ke starým časům?

Trochu ano. Bylo jasné, že Kuba s Pepou se skvěle doplňují, to jsme měli vyzkoušené. A byl to klíč k tomu, že to dobře dopadne. A to se potvrdilo.

Titul jste získali ve třídě GTC, ale kluci si občas jezdili svoje závody napříč kategoriemi. I proti GT3.

To je pravda, na tratích, které nám seděli, je dokázali porážet napříč kategoriemi. Kuba si to dával jako takové soukromé cíle.

Až na jeden závod, který jste nedokončili kvůli technické závadě, byli stoprocentní. Do toho dvakrát porazili všechna GT3. Není téhle dvojici střední Evropa malá? 

Jednoznačně jsou posádka na evropské úrovni. Oba jsou zkušení a talentovaní. A když k tomu přidáte důslednou přípravu a testování, ve středoevropském kontextu vybočujeme.

Je to cesta, kterou chcete jít? 

Všechno teď plánujeme, ale mluvit o tom určitě budeme.

Závodění. Těžiště toho, co tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra dělá. Ale každý rok je k tomu i něco navíc. To „něco“ bylo v roce 2024 obzvlášť zaznamenáníhodné. Začalo to v magickém datu – 11.1. Tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra uspořádá neveřejnou premiéru dokumentu o předchozí sezoně. V legendární kinokavárně v brněnských Černých Polích se sejdou partneři týmu. Víc jak stovka hostů. Součástí večera je i dražba helmy Jiřího Mičánka. Výtěžek pomůže brněnskému zařízení pro děti v tísni Klokánek. Kolika penězi? Sto tisíc? Tolik má helma Arai, kterou používají i piloti F1, reálnou hodnotu. Bude to dvojnásobek? 

Lucie Borhyová, která večer moderuje, vyzývá k prvnímu příhozu. Ruku zvedá Broněk Formánek. „Dvě stě tisíc.“ Zadrmolí to tak, že Lucie Borhyová se přeslechne a myslí si, že to bylo tisíců jen deset. Partneři týmu se začínají předhánět. Nakonec se částka vyšplhá na neuvěřitelných 750 tisíc korun. Jenže pak to přijde. Jeden po druhém zvedají účastníci dražby znovu ruce. A peníze dávají tak jako tak. Helma-nehelma. Nakonec se vybere 2 615 000 korun, po pár desítkách tisíc přispějí třeba i mechanici týmu. 

Co jste tomu tehdy říkal?

Já jsem se s kluky dopředu hecoval, že doufám, že se nenechají zahanbit. Ale vzali to opravdu zodpovědně (směje se).

A jaký to byl pocit?

Obrovská radost. Samozřejmě za Klokánek, ale hlavně za to, jak skvělí lidé kolem týmu jsou. Jsem si jistý, že tohle by se na jiných beneficích podařilo jen těžko. Ostatně pokud vím, tak v žádné dobročinné dražbě v Česku se jeden předmět za tak vysokou částku nevydražil. I když tedy u nás se z dražby vlastně stala sbírka.

Bude mít tato akce nějaké pokračování?

Akce pro partnery ano, ale formát chceme trošku změnit. Ten zázrak se stal a myslím, že je neopakovatelný.

Každopádně helem jste letos vystřídal víc.

Ano, mám tři. Každá má jedinečný design od jednoho ze tří nejlepších airbrusherů v Česku. Jedna je tradiční, v mých barvách. Druhá má takový retro design odkazující k tradici helem z F1 ze 70. let a je inspirovaná Nikim Laudou. A třetí jsem věnoval Moravskému Krumlovu.

To určitě souvisí s oblíbenou exhibicí, kterou ve městě jezdíte.

Je to tak. Je to hold všem divákům, kteří tam rok co rok dělají skvělou atmosféru. A také vedení města v čele se starostou Tomášem Třetinou. Jdou této akci neuvěřitelně naproti, a i díky nim je tak dobrá. Myslím, že tohle překvapení s helmou se opravdu povedlo.

Když jsme u té atmosféry, vždycky vás lidé vídali i na závodech do vrchu. Jak to bylo v roce 2024?

Bohužel jsme měli hodně termínových kolizí, nejvíc mě to mrzelo u Ústecké 21, která se kryla s Le Mans. Snad mi to orlickoústečáci prominou, že jsem dal přednost přece jen o trošku větší legendě. (směje se). Ale příští rok to snad vyjde, rozhodně s okruhy nekončím. Ostatně i tak jsem tři závody odjel.

Oklikou se vrátím na začátek. Mise splněna. Co dál? 

Splnili jsme si sen i profesní cíl. Ale na motorsportu je krásné, že každá meta vám otevře další obzory. Je to teď všechno otevřené. Třeba budeme chtít titul obhájit. Třeba budeme chtít zkusit nějakou novou výzvu. Určitě ale budeme zase ve dvou prestižních šampionátech, já se budu objevovat na kopcích. Mám plány, mám vize a mám další sny.