Chystáme další kamiony, chceme tu nejlepší konkurenci, říká Macík. O svém startu v Czech Truck Prix rozhodne brzy

Druhý dakarský triumf mu stále úplně nedochází, momentálně se připravuje na stavbu dalších kamionů nebo na talkshow Posedlí Dakarem a již brzy také učiní rozhodnutí, jestli se zúčastní závodů ME tahačů v Mostě. To vše prozradil Martin Macík v exkluzivním rozhovoru pro server MotorMix.

Martine, už několik dní si můžete říkat dvojnásobný vítěz Rallye Dakar. Jak vám toto označení zní ve spojení s vašim jménem? Zařadil jste se tím po bok řady legend, které tuto soutěž také vyhrály dvakrát.

Zní to nádherně. Ještě před třemi lety bych to vůbec netipoval, ale dnes to tak je. Na druhou stranu si ale myslím, že to ještě úplně nevnímám. Žiji v tom opravdu dlouho. Byl to můj třináctý Dakar, takže je to součást mého života a mé práce. Když to člověk má takto, tak je sice na jednu stranu happy a dělá pro to maximum, na druhou stranu je to ale pro něj řehole a tvrdá dřina. Je tu vždy ten dvojí pohled. Je to ale nádherné, nikdo už to z historie nesmaže. Takže jsem šťastný.

Jak byste porovnal první a druhé vítězství? Které pro vás bylo sladší? Když člověk dosáhne nějakého úspěchu poprvé, je to vždy výjimečný pocit. Na druhou stranu jste byl ale letos dominantnější než loni. Vyhrál jste s náskokem téměř 2,5 hodiny.

Sladší bylo určitě první vítězství. Právě proto, že ten pocit, když poprvé vyhrajete, je výjimečný. Tento rok na nás byl vyvíjen relativně velký tlak v tom, že musíme obhájit. Věděl jsem, že i když konkurence nečítá desítky aut, tak byla velká. Jsou to opravdu šikovní piloti. Musel jsem najít cestu, jak se k tomu dostat a jak to vybojovat.

Sice to vypadalo jako dominantní vítězství a na konci bylo, v průběhu ale ne. To si člověk vždy promítá v hlavě, co se může stát, snaží se na to nemyslet a jet samozřejmě rychle. Závod má 14 dní. Když budeme mít náskok 2 hodiny v jedné etapě, tak to dominance je. Je totiž jasné, že ten den už to neztratíme. V rámci tolika dní se ale může stát opravdu cokoli. Sice věříme v techniku a víme, že ji máme dobrou, věříme posádce a víme, že se neztratíme a tak dále. Vždy je to ale přece jen trochu jinak.

Letošní ročník Rallye Dakar byl mnohými považován za nejnáročnější, který se kdy v Saúdské Arábii jel. Minimálně na papíře vypadala brutálně první polovina soutěže, jejíž součástí bylo jak dvoudenní Chrono48, tak maratonská etapa. Řekl byste proto, že letošní Dakar byl tím nejtěžším, který jste kdy absolvoval?

Neřekl. Většinou závodníci říkají, že uplynulý Dakar byl ten nejtěžší. Rychlost se stále posouvá. Nám ji sice snížili na 135 km/h, ale stejně se snažíte jet rychleji každý rok a hledáte skulinky. Vyvíjíte kamion, vyvíjíte jakoukoli techniku a zrychlujete. To je náročné na posádku, která to musí absolvovat fyzicky i mentálně. V ten moment je ten tlak větší a tím pádem je to pro nás těžší Dakar.

Myslím si, že letošní Dakar se určitě dá porovnat s loňským ročníkem. Minulý rok bylo více písku a více dun. Pro kamiony to bylo hrozně náročné. Ne každý se přes to dokáže dostat - jak kvůli technice, tak kvůli dovednostem a zkušenostem. Na druhé straně pak je první polovina letošního Dakaru - skály, ale i písek, i když jiný, k tomu všemu náročné dlouhé etapy.

Je pravda, že v první polovině letošního Dakaru jsem si opravdu říkal "ty vole, to je náročný", protože jsem v polovině byl unavený. A já fyzicky moc unavený nebývám. Tady jsem ale byl. Určitě to bylo náročné. Minulý rok to bylo zase o něčem jiném, ale oba tyto Dakary bych hodně připodobnil.

Během soutěže zazněly od jezdců i takové ohlasy, že se jim náročnost první poloviny soutěže příliš nelíbila. Jak jste na tom vy? Dal byste si stejně náročnou první polovinu i příští rok? Nebo si myslíte, že by měli organizátoři v tomto směru spíše ubrat?

Já bych náročnost zachoval. Technika se zdokonaluje, to bylo vidět i na úmrtnosti v první části. Ve skalách, na šotolině a v menších píscích umí jezdit v úvozovkách každý. Otázka je jak rychle. Technika to dnes už vydrží, dříve se rozpadala. Co mi chybělo, byly písky ve druhé polovině. Čekal jsem, že jich tam bude více, ale tak to nebylo. Více bych to promixoval. Chrono 48 a maratonská etapa dohromady byly velmi zajímavé. Čekal jsem větší úmrtnost a větší rozdíly, ale nebyly. Takže proč ubírat? Já bych to takto nechal.

Letošního ročníku Rallye Dakar se zúčastnilo hned devět kamionů sestrojených v dílnách MM Technology. Z ostatních kamionů se dařilo hlavně Mitchelu van den Brinkovi, který dojel na druhé pozici. Poslední dva ročníky jistě musely být pro MM Technology skvělou reklamou. Je to tak?

Určitě ano. Já se na to samozřejmě nekoukám jenom z pohledu reklamy, ale hlavně z toho sportovního, to je ten první pohled, kterým se na to díváte. Na druhou stranu je to ale přesně tak, jak říkáte. MM Technology je dnes konstruktérem kamionů a máme nejen první dvě místa, ale také čtvrté místo (Kees Koolen - pozn. red.), šesté místo (Martin van den Brink - pozn. red.) a sedmé místo (Richard de Groot - pozn. red.). Když se na to podíváme takto, tak máme pět kamionů v nejlepší sedmičce.

V rámci startovního pole je to každý rok jiné, takže je vždy důležité se podívat i na to. Už to ale nikdo nevymaže a je to nádherné. Mitchel si s kamionem chrochtal a paradoxně je mi líto, že nás nemohl stíhat více. Na trati to pro nás bylo samozřejmě super, ale z klientského pohledu jsme chtěli, aby byl i lepší. Nakonec to ale dopadlo nejlépe, jak mohlo. I v rámci chyb, které Mitchel udělal. To vás na Dakaru také stojí hodně času. My jsme také dělali chyby, ale menší. Něco takového je opravdu znát.

Očekáváte, že po letošním úspěchu vzroste u konkurence poptávka po kamionech MM Technology? Máte letos v plánu výrobu dalších kamionů?

Očekávám a už se to i stalo. Poptávka byla samozřejmě obrovská už minulý rok. Postavili jsme tři kamiony. Myslím si, že celkově se prodalo mezi klienty asi pět našich kamionů. Zároveň jsme postavili tři nové a ty se také prodali. Respektive jednoho jsme si nechali a Čenda (přezdívka loňského vítězného kamionu - pozn. red.) šel k hašičům (k týmu Firemen - pozn. red.).

Tento rok nebude jiný. Plánujeme postavit minimálně další tři kamiony, které najdou své kupce. Postupně to budeme zveřejňovat. Takže ano. Nezastavujeme. Jedeme, vlak je rozjetý a hodláme v tom pokračovat. Je potřeba dostat na Dakar více kvalitních kamionů, je potřeba tvořit konkurenci a je potřeba tvořit kamionovou kategorii. Já si o ní myslím, že je silná. Lidé si to sice úplně nemyslí, ale 50 kamionů je 50 kamionů. Stejné množství mají kategorie T3 nebo T4 i třída Ultimate.

Je to dobré. Důležité je, aby se obměnila technika, byla více konkurenceschopná a přišli noví lidé, to znamená mladí. To je sice v kamionech vždy těžké, ale můžou. Dnes jsou kategorie T3 nebo T4, takže můžou sbírat zkušenosti. To samé ale platí i o dalších automobilových závodnících. Podívejte se na Vajdotase Žalu. Letos jel s kamionem poprvé a šlo mu to výborně. Takže takto já vidím budoucnost kategorie kamionů.

Momentálně se mluví o tom, že FIA hodlá slevit ze svých restrikcí vůči ruským závodníkům. To by mohlo kdysi dominantnímu Kamazu umožnit už příští rok návrat na Dakar. Jak se na něco takového díváte?

Upřímně, zatím o tom jenom slyším. Lidé se mě na to ptají a já na to nějakým způsobem reaguji. Nedokážu si úplně představit, jak se to povede. Člověk něco o politice ví a ví také to, kdo koho jak financuje. Také vím, co by nemohli i kdyby jim to FIA dovolila. Je to otázkou. Nechci se k tomu moc vyjadřovat, dokud to nebude opravdu realitou. Pokud se vrátí, budu jedině rád. Je potřeba, aby byla konkurence a abyste se srovnávali s těmi nejlepšími. Také chci, aby kategorie kamionů byla opravdu dominantní a lidé věděli, že je to královská kategorie.

Vidět takto obrovská auta jet takovou rychlostí, jakou jedeme... My jsme letos dokončili Dakar na 16. místě celkově. Jedeme proti autům, která jedou 170 km/h. My jedeme 135 a máme obrovské restrikce, omezený výkon nebo elektroniku i váhu 10 tun, tak jsme přesto schopni takto závodit. Když jedete přes duny, je to něco neuvěřitelného. I proto se na to koukám tak, že návrat Kamazu by byl jedině pozitivní.

Byl bych ale nerad, aby se jakkoli do tohoto závodění tahala politika. A tyto státy politiku v tomto bohužel používají. Nikoli závodníci, to je úplně něco jiného. Politka je ale věc druhá. Takže se nechme překvapit a uvidíme, jak to bude.

Myslím si, že z vašich předchozích slov je to zjevné, ale přesto se zeptám - jak vidíte svou dakarskou budoucnost? Chcete se i nadále věnovat kategorii kamionů a třeba se i pokusit překonat Karla Lopraise v počtu vítězství? Nebo vás lákají i další kategorie jako například buginy nebo nejvyšší třída kategorie automobilů Ultimate?

Buginy mě určitě nelákají, pokud jde o Ultimate, tak nedokážu říci. Ta auta se mi samozřejmě líbí a určitě by byla sranda odjet si v nich jeden Dakar, ale byla by to zatím jenom sranda. Když něco dělám, tak to chci dělat pořádně. Momentálně je má budoucnost na Dakaru stoprocentně s kamiony, už jen kvůli tomu, že je tady MM Technology jako největší konstruktér závodních kamionů na Dakar a momentálně i nejúspěšnější. To znamená, že to je moje budoucnost. Ať už za volantem nebo mimo něj. Nechme se překvapit, jak se budoucnost vyvine. Ta něco přinese každý rok.

Abych tady mluvil o tom, že budu překonávat Karla, to určitě ne. Karel si zajel to svoje v minulosti, kdy Dakar byl úplně jiným Dakarem než dneska a vůbec se to nedá srovnávat, ať už po jedné nebo po druhé stránce. Moje cíle určitě takové nejsou. Jsem nesmírně šťastný, že jsem vyhrál dvakrát a pokud to bude nedejbože hattrick, tak to bude něco neuvěřitelného. Ať už v rámci dnešního Dakaru nebo v rámci 13 let, co se věnuji závodění. I když to podle mě je relativně dlouhá doba.

Jak jste nakousl - Karel Loprais získal všech svých šest vítězství na Rallye Dakar ještě v době, kdy se závodilo v Africe a končilo se skutečně v Dakaru. Nemrzí vás, že jste nikdy nemohl absolvovat Dakar v Africe?

Nemrzí. S tátou jezdím do Afriky od 13 let. Testujeme tam a závodíme, ať už v Tunisku nebo Maroku. Opravdu mi to nechybí. Státy na jihu samozřejmě neznám, ale bylo by to určitě krásné z pohledu přírody a všeho, co člověk chce zažít v rámci dobrodružství. Vím ale, že Afrika není bezpečná a že to není vůbec příjemné v Tunisku ani v Maroku. Také vím, že je vlastně jedno, kde se Dakar jede, pokud na to jsou podmínky.

V Saúdské Arábii jsou relativně dobré podmínky. Za chvíli to bude samozřejmě vyčerpané, bylo to tak i v Jižní Americe, kde to byl také nádherný zážitek. V takovém případě tu jsou ale stále také jiné země. Afrika ale určitě ne.

Takže nepatříte mezi jezdce, které by lákala soutěž Africa Eco Race? Ta se dodnes drží původní dakarské tradice a letos se jí zúčastnil mimo jiné legendární Stéphane Peterhansel.

Ta odpověď je stejná - neláká. Jak jsem říkal, když něco v životě dělám, chci v tom být nejlepší. Já Dakar nedělám kvůli tomu, abych si tam odpočinul jako někteří lidé, kteří si tam jedou odpočinout například od práce. Pro mě to naopak je práce. Je to pro mě řehole a sportovní výkon. To znamená, že je to i velmi náročné. Pokud mám obětovat kus sebe, čas se svou rodinou a spoustu času tomu, abych byl připraven, tak to chci dělat pro ten nejlepší závod, který na světě momentálně je. A tím je Dakar, ať už z pohledu konkurence, značky a všeho kolem. Z toho důvodu o tom ani nepřemýšlím.

V loňském roce jste mohl zlehka přičichnout také k okruhům. Stal jste se totiž ambasadorem podniku ME tahačů v Mostě a rovněž jste zde okruhový tahač otestoval. Jaké to bylo?

Jiné. Okruhy jsou úplně jiná disciplína a člověk si na to musí zvyknout, na což jsem neměl tolik času. Zároveň se tam špatně sedí. V kamionu se používá manuál, což bylo v pohodě. Používáte dvě rychlosti a na to já jsem zvyklý z minulosti. Byla to příjemná změna, bylo to zajímavé a určitě úplně jiné. Cítíte se tam tak trochu jako amatér a bylo by potřeba hodně trénovat, aby tomu bylo jinak. Jsem ale strašně rád, že jsem tu zkušenost měl a byl jsem ambasadorem mosteckého podniku.

Když vidíte všechny ty fanoušky motorsportu, kteří tam jsou, tak je to něco, co musíte chtít. Já pro fanoušky dělám hodně a chci dělat hodně. Chci fanouškům přibližovat motorsport v České republice a nejenom v ní. Za mě nádherná akce.

Na rovinu - jak moc je pravděpodobné, že byste se letos ME tahačů v Mostě zúčastnil jako jezdec?

Zatím na rovinu nevím (směje se - pozn. red.). Řeknu vám to velmi brzy.

Od února se znovu rozjede vaše talkshow Posedlí Dakarem. Cítíte, že vaše loňské a letošní úspěchy zvedly o tuto akci zájem?

Určitě ano. Není to o tom, že by to zvedlo zájem ze strany našich fanoušků. Ten je pořád stejný, protože vědí, co je čeká. Díky vítězství a komunikaci, která probíhá se ale dostanete mezi širší veřejnost, která začne vnímat něco jako Dakar. A to je můj cíl. Mým cílem je přitáhnout více lidí k Dakaru  a k tomu, aby sledovali motorsport, protože Češi jsou v motorsportu velmi dobří.

Cesta je, že uděláte talkshow, kterou jen tak žádní sportovci v jakékoli kategorii nedělají a dokážete lidi ještě pobavit, když jim formou dokumentu ukážete, o čem ten Dakar je. Ten dokument je ale musí bavit. Nemůže to být ve stylu "tady jsme a tady jsme odjeli". Musíte jim dát něco, co je obohatí, co jim něco přinese. Ať už je to smích, zážitek, zkušenost nebo dobrodružství. To k tomu může přitáhnout nové lidi.

Jsou to mladí lidé nebo děti, které nás mají jako vzory. Ale ani nás nemusí mít jako vzory. Může je prostě bavit technika jako taková, ať už je to motorka, auto nebo kamion, je to jedno. My jezdíme v kamionu, ale reprezentujeme Českou republiku v rámci motorsportu. A to je strašně důležité.

Jsem strašně rád, že to funguje. Chodí na nás tisíce lidí, minulý rok jsme měli vyprodáno. Když to sečteme, přijde na naší talkshow přes 10 tisíc lidí za celý rok. V létě ještě děláme venku open air i s ostatními závodníky. Tam se bavíme o dalších tisícovkách. V Přerově bylo loni přes 2 tisíce lidí. Bylo to opravdu nádherné.

Chci se tomu věnovat. Chci, aby Dakar v Čechách fungoval. Nikdo jiný se tomu totiž nevěnuje. Pořadatel se tomu věnovat nebude, nebude dělat tyto malé důležité kroky k tomu, abychom se tu starali o Dakar jako takový. To mi přijde jako velká škoda. Snažím se jim to nějak vysvětlit, ale nemá to smysl. Tím pádem alespoň takto děláme tu práci pro všechny ostatní. Snažíme se Dakar dostávat do povědomí, zůstávat u toho a dávat fanouškům pozitivní vjemy, nejenom ty negativní. Stěžovat si umí každý, ale najít cestu a být pozitivní už není tak jednoduché.

Poslední otázka - jaký vás letos čeká závodní program kromě Dakaru?

Budeme testovat v Africe. Dáme na to velký důraz. Budeme tam déle než normálně a máme v plánu testovat nová technická vylepšení v několika směrech, ať už jsou to tlumiče, pneumatiky a další věci. Vyvíjíme nové kamiony.

Pak nás čeká určitě Baja Aragón. Tam musíme jet. Španělsko nás prostě baví. Je to spíše zábava než závod. I v rámci MM Technology je to zajímavé. Posledně tam jelo šest našich kamionů a bylo to nádherné. Pak Rally du Maroc a samozřejmě Dakar.

Může se zdát, že toho není moc. Ale vzhledem k tomu, že ještě přidáme Posedlí Dakarem, tréninky s fanoušky, které už jsou na tento rok plné, tak se bavíme o pár tisícovkách kilometrů v závodním tempu. Myslím si, že pro přípravu na další sezonu toho bude dostatek.

Úvodní foto: Martin Zemánek, ostatní fotografie: MM Technology, Autodrom Most